Pastýřská koruna - Terry Pratchett

Poslední příběh ze Zeměplochy se točí kolem Toničky Bolavé. Děj vám nechci popsat, protože je jiný zeměplošský příběh už nebude, a tak vám nechci zkazit překvapení. Co vám ale můžu říct, že dojde na klasický boj dobra se zlem, v němž dobro nakonec zvítězí (i za podpory okovaných bot Stařenky Oggové). Potkáte se všemi čarodějkami, Nac mac Fígly, ale objeví se i nové postavy jako Gracián a jeho inteligentní kozel Mefistofeles.  

Po dvou, dle mého názoru, nepříliš vydařených kouscích (Šňupec a Pod parou) se nám opět vrací starý známý Terry Pratchett. Chtělo by se říct v plné polní, ale není to docela tak pravda. Styl maličko kulhá, ale opravdu jenom sem tam škobrtnutí. Je velká škoda, že Pratchett nestihl rozvést některé linky a celkově je kniha tenčí než mnoho předchozích příběhů. Ale všichni víme proč.

Příběh hezky plyne a můžu říct, že se mi fakt nechtělo číst tak rychle, ale nedalo se nic dělat. Nechci spoilerovat, ale hned ze začátku si pobrečíte. Pak už jen Toničce držíte palce a jste rádi za každou zmínku svého oblíbence.

Pratchett se vrací ke svým obvyklým, a díky brilantnímu Kantůrkově překladu, vtipným slovním spojením. Mě prostě baví výrazy typu "unuděné vepřové" a podobné jazykové libůstky.

Osobně si myslím, že je škoda, že poslední knihou je příběh o Toniččce. Mnohem radši mám totiž příběhy s Elániem nebo s Vlahošem, ale jsem moc ráda i za tenhle příběh. Děkuju!

Celkové hodnocení: ***** + * (šestá hvězdička je za ty roky krásného čtení)